Pět jazyků lásky aneb Jak jsem zůstala u Blue Wings

10. června 2013 v 12:25 | RadunkaH2112 |  ♥ My life

Tenhle blog jako deníček moc nepoužívám. Vlastně ho téměř vůbec nepoužívám. Snažím se všechnu psací sílu napřít do povídky/novely/dílka, ale zájem konkrétních pár lidí mne přesvědčil něco napsat.

Tak abych to snad celé nějak vysvětlila. Už docela dlouhou dobu mne štve, jak to v našem týmu funguje.
 

Hrabe jí víc než obvykle

30. května 2013 v 22:41 | RadunkaH2112 |  ♥ My life
Abych to tak nějakk shrnula, asi přikládám moc velkou váhu věcem, které pro ostatní nejsou tak důležité. V tomhle shonu to ale asi stejně nezměním. Rozhodla jsem se napsat článek o ničem. Moc sem nepříspívám, protože napírám své veškeré síly do psaní povídky/novely/knihy - nebo co to je a bude :D . Ohledně toho dílka jsem udělala jednu velkou chybu - všech mých devět betačtenářů jsou mí přátelé. Ale nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Co se pokazilo, už se nenapraví.
O víkendu mám mistrovství ČR, a vzhledem ke stavu našich sestav a členů týmu to nevidím dobře.
Kvůli každodennímu maratonu škola-> trénink či vystoupení nebo doktor-> spánek, absolutně nestíhám psát a mám strach, že zapomenu to, co jsem v příběhu vymyslela. Takže v tuhle chvíli sedím nemocná, smolím tenhle článek, zlobím se na sebe kvůli týmu a mojí neschopnosti a zavařuji pocity, které chci použít do díla s pracovním názvem "S.E.(A.)N.(M.)"
Děkuji těm, kteří mi budou o víkendu držet palce. Nebo se tam s někým dokonce uvidím? :)


(Nevím, proč sem dávám fotku, na které mám tak blbej výraz)
Foto by Míra Volf

Ty...

21. dubna 2013 v 20:35 | Radunkah2112 |  ♥ My life
Ahoj, dlouho jsme spolu takhle nemluvily, i když spolu teď trávíme mnohem více času. Je to velká chyba. Je spoustu věcí, které bych ti chtěla říct. Takže to nejspíš vezmu postupně:

Dlouho nám oběma v hlavě leží jedna osoba opačného pohlaví. Už jí neřeš, netrap se jí a nepřemýšlej o všem tak dospěle. Trochu víc blázni. Vím, že na mé slovo dáš ze všech nejvíc, ale nevím, jestli v této situaci bude stačit - ale co, stejně jsem ti to musela říct.

Ani jedna z nás nezměníme to, co nás trápí v naší druhé rodině. Dej tomu, stejně jako já, poslední dvě šance. Jiné už nenajdeš. Uskutečni se mnou plán "PJNM", a pokud se povede, tak Plán PJNM z jistého důvodu uskutečnit nemůžeme, ale nevadí. Právě to je totiž ta poslední kapsa. Už jsem nůž vytáhla z kapsy, a hned, jak tu osobu potkám, má ho na krku. Tohle si už vážně žádá vysvětlení. Okamžitě.

Na druhou stranu, jestli obě přežijeme takhle upravenou sobotu, tak jsem dobré.

Ptala ses mě, jak mi to jde s mojí povídkou, a jestli mě to nepřešlo. Takže:
Ne nepřešlo mě to, a ani mě to nepřejde. Už tomu asi nebudeme říkat povídka, rozsahově je to už spíš novela. Přesně teď je to 129 712 znaků bez mezer. A upřímně, sice říkám, že to zůstane u povídky, ale moc bych chtěla, aby to dosáhlo rozměru knížky. Ještě si spolu budeme muset popovídat o konci toho příběhu.V mé hlavě jich je zatím asi pět a nedokážu se rozhodnout, jaký vybrat. Dále pak bude dobré zmínit, že nehodlám po dokončení mého dílka měnit jména. Nejspíš zůstanou pravá, i když je to hodně riskantní. A ty víš, co by se stalo, kdyby se to dozvěděli ti, co v té povídce novele vystupují.

Nesnaž se pomáhat příteli, který o to nestojí. On stejně nepochopí, že je stále součástí týmu. Je jedno, jak je na tom zdravotně. A zrovna já ani ty mu to nedokážeme.

Svůj dopis tobě končím slovy, že ten, kdo nás naštval, nedopadne dobře. Bode jí to bolet. Hodně bolet.

Drž se!

(P.S.: Díky, že někdy zabrousíš na můj blog, Joohny.)
 


Naštvaná

30. ledna 2013 v 17:18 | RadunkaH2112 |  ♥ My life
Nechci urážet svůj tým, a tak to tu nechci moc rozepisovat. Neumím vyjádřit své pocity básní jako Jess. Neumím ten vztek ani přenést do jiného, nevinějšího prostředí. A taky nikoho nechci v našem týmu urazit. I když upřímně- moc bych je chtěla naštvat.

Všechno je kvůli tomu, co bych dělat neměla. Občas bych podle spousty neměla ani myslet.

Je mi teď celkem jedno, kdo si to přečte, ale vy, lidi z týmu, to neberte tak vážně a radši se mě zeptejte.

Je dost lidí, které v týmu nemusím. Na tomto posledním vystoupení se mi poštěstilo, že tam byl jen jeden takový člověk. Ale stejně spoustu věcí nerozumím. Jak může trenér (ať má jakoukoli nouzi o dobré lidi) dát naprostého amatéra do nejtěžší pyramidy? Je to hrozně nezodpovědné. Podle mě se to právě kvůli tomu nepovedlo.
Dalším problémem je, že když tancujeme víceméně starou sestavu, proč jsou vepředu nováčci a junioři, kteří ji ani neviděli. A my, veteráni stojíme vzadu ať jsme velcí, nebo tak malí, že za nováčky ani nejsme vidět. Co se teprve stane, když člověk, nováček, stojí vepředu a neumí tancovat?
Proč jsou na zodpovědných místech lidé, kteří neumí počítat do hudby, a proč se to sakra neučíme, když to spoustu lidí neumí?!?
Proč mám být bita za neschopnost ostatních?!?

A další úžasnou věcí je, když vám divák říká, že to stálo za nic. Ano, jemu budete tvrdit, že to tak zlé nebylo (ale jak to můžete udělat dobře, když to trénujete tak 5 hodin a ne intenzivně- mě to stačí, ale pro celkouvou synchro+ nejakým lidem ne!), ale pak by trenér měl vzít odpovědnost na sebe a říct, že jsme na to měli málo času/ lidé vepředu to neuměli/ nikdo nesplnil to, že se měl doma naučit počítaní/ nebyl jsem jako trenér schopný vyhodit, ty, co se tam jen hihňají, a když mají chytat, tak to nedělají/ nedokázal jsem předtančení oddělit prvky od našeho vystoupení/ nevšímám si talentů/ moje přechody jste nestíhali atd.....

Blue Wings cheerleaders, let´s cheer...

(omlouvám se za chyby, psáno ve vzteku a to jsem toho nenapsala ani desetinu!)

Zuřivá Radka!

Fotoreport - FCC 2012

21. ledna 2013 v 20:33 | RadunkaH2112 |  ♥ Blue Wings Cheerleaders
Tak trochu opožděně, bych vás ráda zasvětila do toho, co jsem o prázdninách dělala. Pokud vůbec nevíte, co je cheerleading, tak se mrkněte na můj informativní článek a plakát o cheeru. O prázdninách se jako každý rok koná kemp pro cheerky nejen z ČR (na FCC dokonce přijel i tým z Velké Británie).

Cesta vlakem byla fajn, půlka spala, holky fotily, trenérka jela autem. Taky bylo hezké vidět, jak se v Praze na peróně, kde stavěl vlak směr Doksy shromáždila velká část lidí, kteří mají co dočinění s českým cheerem. Po prvním přestupu mě štvalo, jak tam foukal vítr.

Po výstupu na posledním nádraží jsem se proklínala za mojí tašku s věcmi, která byla docela velká a neúměrná kopci a vzdálenosti, do které jsem ji měla vytáhnout. Na recepci v hotelu Kamýk trenéři předloží naše průkazy nebo jiné materiály a my pak dostane pokoje po 2, 3 nebo 4 (v nouzi 5). Bohužel nám náš úžasný coach volal, že píchnul u Prahy, takže jsme museli čekat. Nevím, jestli jsme před budovou čekali hodinu, ale pro mě to byla na slunci věčnost.

(Prostě Blue Wings!)

No, na kempu jsem byla poprvé a náročnost prvního dne mě trochu uzemnila. Odpoledne ještě začalo pršet. Večer byla soutěž ve skocích a náš úžasný Dominik ji za kluky vyhrál. Necítila jsem nohy a vůbec mi nepřidávalo, jaká štreka to byla z hotelu do tělocvičny. Zkratkou to bylo potmě, okolo vody a ještě mezi kytkama, takže jsem z cesty vždy umírala.

Základní "roztleskání"



Místa, kam se vždy budu ráda vracet 1- Primorsko

20. ledna 2013 v 11:38 | RadunkaH2112 |  ♥ My life
Jsem moc ráda, že se tento víkend sníh venku tak hezky udržel. Včera jsem se prošla po zasněžené kilometrovce a debatovala o energeticky nezávislých domech. Doma nás přepadla chuť na vánočku a i když je to pro mě čistě vánoční jídlo, dneska byla k snídani výborná. Celkově sem moc nepřispívám, protože mám strach, že vyprodukuji samé slohové blbosti. Stále jsem unesena sériemi od R. Feista a přemýšlím, že bych začala psát menší recenze. Co vy na to? No, nemá moc cenu se ptát takhle do větru, protože na tento blog nikdo nechodí. (A když přijde, tak ani ten komentář nezanechá, viď Silvi) Poklidný život ve škole narušila konečně zásilka triček. Máme modrá trika s růžovým neandrtálcem (myslím) a nápisem "Bez základky... ...taky žili". Bohužel jsem nečekala, že Lko bude až tak velké, a tak v něm trochu plavu. Na trénincích je to dobré, moc dobré. Myslím, že mám mnohem lepší flexibilitu a větší sílu. Jen je škoda, že děláme nejvíce stunt extension (zvedačka- zvedaná stojí oběma nohama na našich napnutých rukách) a ten opravdu nesnáším, protože mám pocit, že kdyby padala, tak jenom z tohohle stuntu ji nemám šanci ani zachytit.

Extension (topka- Jess)


Děti fitness

5. ledna 2013 v 14:06 | RadunkaH2112 |  ♥ Blue Wings Cheerleaders
Píp, píp, píp, píp. Já ten budík nesnáším, zvlášť když mě, jako dnes volá do školy. Ne, počkat, dnes je neděle 11.3.2012. Zítra mám narozeniny a včera jsem je slavila. Pořád cítím v puse chuť pop-cornu, ruka mě bolí od hraní na WII s velkou částí mojí rodiny a v uších mi zní hlas mojí sestřenky. No, jo, 12.3. budu zase o rok starší. Ale teď k tomu, proč v neděli vstávám ve 4:30. Dnes jedu podruhé na taneční soutěž. Vystupuji hned dvakrát: jednou ve skupině jako roztleskávačka, podruhé ve dvojici jako břišní tanečnice. Téma sestavy- Zmatené čarodějky a míchání břišních tanců s hip-hopem- to je síla. Nejvíce času ráno mi zabere tvorba účesu. Culík bez pěšinky nahoru mi fakt nejde sčesat a mé vlasy se stále paličatě otáčí doleva a doprava. Cesta do Chebu trvá nejméně půl hodiny a tak radši vyrážíme dřív. To mi není podobné. Je pro mě docela obtížné najít novou sportovní halu.

Když přijíždím...

Další články


Kam dál

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥   ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥