♥ Blue Wings Cheerleaders

Fotoreport - FCC 2012

21. ledna 2013 v 20:33 | RadunkaH2112
Tak trochu opožděně, bych vás ráda zasvětila do toho, co jsem o prázdninách dělala. Pokud vůbec nevíte, co je cheerleading, tak se mrkněte na můj informativní článek a plakát o cheeru. O prázdninách se jako každý rok koná kemp pro cheerky nejen z ČR (na FCC dokonce přijel i tým z Velké Británie).

Cesta vlakem byla fajn, půlka spala, holky fotily, trenérka jela autem. Taky bylo hezké vidět, jak se v Praze na peróně, kde stavěl vlak směr Doksy shromáždila velká část lidí, kteří mají co dočinění s českým cheerem. Po prvním přestupu mě štvalo, jak tam foukal vítr.

Po výstupu na posledním nádraží jsem se proklínala za mojí tašku s věcmi, která byla docela velká a neúměrná kopci a vzdálenosti, do které jsem ji měla vytáhnout. Na recepci v hotelu Kamýk trenéři předloží naše průkazy nebo jiné materiály a my pak dostane pokoje po 2, 3 nebo 4 (v nouzi 5). Bohužel nám náš úžasný coach volal, že píchnul u Prahy, takže jsme museli čekat. Nevím, jestli jsme před budovou čekali hodinu, ale pro mě to byla na slunci věčnost.

(Prostě Blue Wings!)

No, na kempu jsem byla poprvé a náročnost prvního dne mě trochu uzemnila. Odpoledne ještě začalo pršet. Večer byla soutěž ve skocích a náš úžasný Dominik ji za kluky vyhrál. Necítila jsem nohy a vůbec mi nepřidávalo, jaká štreka to byla z hotelu do tělocvičny. Zkratkou to bylo potmě, okolo vody a ještě mezi kytkama, takže jsem z cesty vždy umírala.

Základní "roztleskání"

Děti fitness

5. ledna 2013 v 14:06 | RadunkaH2112
Píp, píp, píp, píp. Já ten budík nesnáším, zvlášť když mě, jako dnes volá do školy. Ne, počkat, dnes je neděle 11.3.2012. Zítra mám narozeniny a včera jsem je slavila. Pořád cítím v puse chuť pop-cornu, ruka mě bolí od hraní na WII s velkou částí mojí rodiny a v uších mi zní hlas mojí sestřenky. No, jo, 12.3. budu zase o rok starší. Ale teď k tomu, proč v neděli vstávám ve 4:30. Dnes jedu podruhé na taneční soutěž. Vystupuji hned dvakrát: jednou ve skupině jako roztleskávačka, podruhé ve dvojici jako břišní tanečnice. Téma sestavy- Zmatené čarodějky a míchání břišních tanců s hip-hopem- to je síla. Nejvíce času ráno mi zabere tvorba účesu. Culík bez pěšinky nahoru mi fakt nejde sčesat a mé vlasy se stále paličatě otáčí doleva a doprava. Cesta do Chebu trvá nejméně půl hodiny a tak radši vyrážíme dřív. To mi není podobné. Je pro mě docela obtížné najít novou sportovní halu.

Když přijíždím...

Menší info o 3.9.2012

9. září 2012 v 12:07 | RadunkaH2112
První zvonění v Borském parku je poslední akce, na které jsme účinkovali. Měli jsme tam malý stánek a naše výhozy ohromovaly malé i velké. Video od Martičky z této akce zde:


Chceš s námi zkusit cheerovat? Užívat si a zvedat, skákat, tancovat atd...? Mrkni do celého článku ;-)

Blue Wings

9. září 2012 v 11:50 | RadunkaH2112
Ahoj, jak se vede? No, mě se daří neobvykle dobře. Vzhledem k mé dřívější smůle ve škole jsem ráda, že to letos tak špatné není. Dnes bych chtěla napsat něco málo o cheerleadingu a o našem týmu. Procházela jsem články na toto téma na blogu, ale krom Jesi je to samá citace z wikipedie nebo bulvární fotky Ashley Tisdale a podobných, kteří dělají tento náročný sport. S Jesi jsme každá napsaly článek na téma "Zvedání v cheerleadingu z různých pozic". Já z pohledu předního base ("zvedače") a Jesi z pohledu topa- zvedaného.
Zpátky k cheeru. Cheerleading, neboli roztleskávání (pitomý překlad), má několik základních prvků. Ty popisuji na svém propagačním plakátu:


pokračujeme v celém článku...

Stunt

5. srpna 2012 v 20:46 | RadunkaH2112
Pomalu plním všechny plicní sklípky vzduchem. Pomalu vypouštím všechen vzduch ven. A tak stále dokola. Zhluboka oddechuji. Byť jsem jen v lehkém podřepu, dívám se na Klárčiny holeně. zase plním plíce vzduchem a v pár zbývajících sekundách přemítám o tom, jak je pro mě vzácné být v Klárčině přítomnosti. Přála bych si zvládat věci s takovou lehkostí, jako ona. Její hruď a hlava jsou nade mnou, ale ona se na mě nesmí podívat. Malé nožky naší topky Klárky spočívají na rukách Joohnyho a Dominika. Pomalu pokládám své dlaně pod ruce kluků. Tím upevňuji místo, na kterém top stojí. Za okamžik cítím na svých rukách další dvě horní končetiny. Vyměňujeme si s Jitkou pohledy. Jejím krásným očím odpovídám lehkým pokýváním ve stylu: Stojí pevně, vše je v pořádku. Za chvíli Jíťa začne počítat a všichni kolemjdoucí se zastaví hrůzou. Mezitím probíhá telepatický rozhovor kluků. Cítím, že se jejich svaly na rukou napínají a jak po nich stékají malé kapičky potu. Hlavami se téměř dotýkáme. Teplý mužský dech mi zahřívá tváře. Skláním se níž tak, abych byla zase na úrovni hladkých holení. Všichni naposledy kontrolujeme, jestli vydržíme nápor takové váhy. Topka špulí zadnici. Krev a síla se mi hrne do rukou, které se slabě chvějí. Přes opar vzrušení jen slabě slyším Jitčino počítání: 5, 6, 7, 8. Znovu se soustředím na nohy před sebou. Dál je všechno jako ve zpomaleném filmu. Na slova raz, dva všichni kromě Klárky pokrčují kolena. Na trojku musíme podat maximální výkon. Je to jedna z mála chvil, kdy téměř zapomínám na zranění kolene a z něj plynoucí bolest. Zabírám směrem nahoru jako všichni ostatní a v nejvyšším bodě lehce odskakuji stranou, aby mě nenakoply Klárčiny nohy. Topka má docela těžký úkol: udělat layout. Je to v podstatě salto s nataženýma nohama, ale i tak náročné. Dole si musíme rozplést propletenec rukou a chytat. Cítím letmý pohled na vrcholku mé hlavy. Polovina otočky je za námi. Už jen bezchybné dotočení a dopad. Natahujeme ruce k nebesům a doufáme, že se nic nezkazí.Plíce jsem si vzduchem naplnila, ale nemám chuť oxid uhličitý vypustit dokud top bezpečně nepřistane. Vydechuji, když se dotýkám těch hladce oholených lýtek a slyším Klárčin smích...



(sice to není přímo ten den a nestojím tam, jinak je to ono)
 
 

Reklama
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥   ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥