♥ My life

Pět jazyků lásky aneb Jak jsem zůstala u Blue Wings

10. června 2013 v 12:25 | RadunkaH2112

Tenhle blog jako deníček moc nepoužívám. Vlastně ho téměř vůbec nepoužívám. Snažím se všechnu psací sílu napřít do povídky/novely/dílka, ale zájem konkrétních pár lidí mne přesvědčil něco napsat.

Tak abych to snad celé nějak vysvětlila. Už docela dlouhou dobu mne štve, jak to v našem týmu funguje.

Hrabe jí víc než obvykle

30. května 2013 v 22:41 | RadunkaH2112
Abych to tak nějakk shrnula, asi přikládám moc velkou váhu věcem, které pro ostatní nejsou tak důležité. V tomhle shonu to ale asi stejně nezměním. Rozhodla jsem se napsat článek o ničem. Moc sem nepříspívám, protože napírám své veškeré síly do psaní povídky/novely/knihy - nebo co to je a bude :D . Ohledně toho dílka jsem udělala jednu velkou chybu - všech mých devět betačtenářů jsou mí přátelé. Ale nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Co se pokazilo, už se nenapraví.
O víkendu mám mistrovství ČR, a vzhledem ke stavu našich sestav a členů týmu to nevidím dobře.
Kvůli každodennímu maratonu škola-> trénink či vystoupení nebo doktor-> spánek, absolutně nestíhám psát a mám strach, že zapomenu to, co jsem v příběhu vymyslela. Takže v tuhle chvíli sedím nemocná, smolím tenhle článek, zlobím se na sebe kvůli týmu a mojí neschopnosti a zavařuji pocity, které chci použít do díla s pracovním názvem "S.E.(A.)N.(M.)"
Děkuji těm, kteří mi budou o víkendu držet palce. Nebo se tam s někým dokonce uvidím? :)


(Nevím, proč sem dávám fotku, na které mám tak blbej výraz)
Foto by Míra Volf

Ty...

21. dubna 2013 v 20:35 | Radunkah2112
Ahoj, dlouho jsme spolu takhle nemluvily, i když spolu teď trávíme mnohem více času. Je to velká chyba. Je spoustu věcí, které bych ti chtěla říct. Takže to nejspíš vezmu postupně:

Dlouho nám oběma v hlavě leží jedna osoba opačného pohlaví. Už jí neřeš, netrap se jí a nepřemýšlej o všem tak dospěle. Trochu víc blázni. Vím, že na mé slovo dáš ze všech nejvíc, ale nevím, jestli v této situaci bude stačit - ale co, stejně jsem ti to musela říct.

Ani jedna z nás nezměníme to, co nás trápí v naší druhé rodině. Dej tomu, stejně jako já, poslední dvě šance. Jiné už nenajdeš. Uskutečni se mnou plán "PJNM", a pokud se povede, tak Plán PJNM z jistého důvodu uskutečnit nemůžeme, ale nevadí. Právě to je totiž ta poslední kapsa. Už jsem nůž vytáhla z kapsy, a hned, jak tu osobu potkám, má ho na krku. Tohle si už vážně žádá vysvětlení. Okamžitě.

Na druhou stranu, jestli obě přežijeme takhle upravenou sobotu, tak jsem dobré.

Ptala ses mě, jak mi to jde s mojí povídkou, a jestli mě to nepřešlo. Takže:
Ne nepřešlo mě to, a ani mě to nepřejde. Už tomu asi nebudeme říkat povídka, rozsahově je to už spíš novela. Přesně teď je to 129 712 znaků bez mezer. A upřímně, sice říkám, že to zůstane u povídky, ale moc bych chtěla, aby to dosáhlo rozměru knížky. Ještě si spolu budeme muset popovídat o konci toho příběhu.V mé hlavě jich je zatím asi pět a nedokážu se rozhodnout, jaký vybrat. Dále pak bude dobré zmínit, že nehodlám po dokončení mého dílka měnit jména. Nejspíš zůstanou pravá, i když je to hodně riskantní. A ty víš, co by se stalo, kdyby se to dozvěděli ti, co v té povídce novele vystupují.

Nesnaž se pomáhat příteli, který o to nestojí. On stejně nepochopí, že je stále součástí týmu. Je jedno, jak je na tom zdravotně. A zrovna já ani ty mu to nedokážeme.

Svůj dopis tobě končím slovy, že ten, kdo nás naštval, nedopadne dobře. Bode jí to bolet. Hodně bolet.

Drž se!

(P.S.: Díky, že někdy zabrousíš na můj blog, Joohny.)

Naštvaná

30. ledna 2013 v 17:18 | RadunkaH2112
Nechci urážet svůj tým, a tak to tu nechci moc rozepisovat. Neumím vyjádřit své pocity básní jako Jess. Neumím ten vztek ani přenést do jiného, nevinějšího prostředí. A taky nikoho nechci v našem týmu urazit. I když upřímně- moc bych je chtěla naštvat.

Všechno je kvůli tomu, co bych dělat neměla. Občas bych podle spousty neměla ani myslet.

Je mi teď celkem jedno, kdo si to přečte, ale vy, lidi z týmu, to neberte tak vážně a radši se mě zeptejte.

Je dost lidí, které v týmu nemusím. Na tomto posledním vystoupení se mi poštěstilo, že tam byl jen jeden takový člověk. Ale stejně spoustu věcí nerozumím. Jak může trenér (ať má jakoukoli nouzi o dobré lidi) dát naprostého amatéra do nejtěžší pyramidy? Je to hrozně nezodpovědné. Podle mě se to právě kvůli tomu nepovedlo.
Dalším problémem je, že když tancujeme víceméně starou sestavu, proč jsou vepředu nováčci a junioři, kteří ji ani neviděli. A my, veteráni stojíme vzadu ať jsme velcí, nebo tak malí, že za nováčky ani nejsme vidět. Co se teprve stane, když člověk, nováček, stojí vepředu a neumí tancovat?
Proč jsou na zodpovědných místech lidé, kteří neumí počítat do hudby, a proč se to sakra neučíme, když to spoustu lidí neumí?!?
Proč mám být bita za neschopnost ostatních?!?

A další úžasnou věcí je, když vám divák říká, že to stálo za nic. Ano, jemu budete tvrdit, že to tak zlé nebylo (ale jak to můžete udělat dobře, když to trénujete tak 5 hodin a ne intenzivně- mě to stačí, ale pro celkouvou synchro+ nejakým lidem ne!), ale pak by trenér měl vzít odpovědnost na sebe a říct, že jsme na to měli málo času/ lidé vepředu to neuměli/ nikdo nesplnil to, že se měl doma naučit počítaní/ nebyl jsem jako trenér schopný vyhodit, ty, co se tam jen hihňají, a když mají chytat, tak to nedělají/ nedokázal jsem předtančení oddělit prvky od našeho vystoupení/ nevšímám si talentů/ moje přechody jste nestíhali atd.....

Blue Wings cheerleaders, let´s cheer...

(omlouvám se za chyby, psáno ve vzteku a to jsem toho nenapsala ani desetinu!)

Zuřivá Radka!

Místa, kam se vždy budu ráda vracet 1- Primorsko

20. ledna 2013 v 11:38 | RadunkaH2112
Jsem moc ráda, že se tento víkend sníh venku tak hezky udržel. Včera jsem se prošla po zasněžené kilometrovce a debatovala o energeticky nezávislých domech. Doma nás přepadla chuť na vánočku a i když je to pro mě čistě vánoční jídlo, dneska byla k snídani výborná. Celkově sem moc nepřispívám, protože mám strach, že vyprodukuji samé slohové blbosti. Stále jsem unesena sériemi od R. Feista a přemýšlím, že bych začala psát menší recenze. Co vy na to? No, nemá moc cenu se ptát takhle do větru, protože na tento blog nikdo nechodí. (A když přijde, tak ani ten komentář nezanechá, viď Silvi) Poklidný život ve škole narušila konečně zásilka triček. Máme modrá trika s růžovým neandrtálcem (myslím) a nápisem "Bez základky... ...taky žili". Bohužel jsem nečekala, že Lko bude až tak velké, a tak v něm trochu plavu. Na trénincích je to dobré, moc dobré. Myslím, že mám mnohem lepší flexibilitu a větší sílu. Jen je škoda, že děláme nejvíce stunt extension (zvedačka- zvedaná stojí oběma nohama na našich napnutých rukách) a ten opravdu nesnáším, protože mám pocit, že kdyby padala, tak jenom z tohohle stuntu ji nemám šanci ani zachytit.

Extension (topka- Jess)

Samý kytky

2. ledna 2013 v 19:54 | RadunkaH2112
Ahoj po dlouhé době,
nějak nemám moc inspiraci na psaní dalších článků. Kdyby vás něco napadlo, písněte do komentářů.
Letošní Vánoce byly docela dobré, ale nějak bez té správné atmosféry. No, jsem ráda, že vím kolik lidí okolo mě jsou podrazáci. A taky jsem se dozvěděla, že jsem se údajně ve svém rodišti proslavila se svým článkem obahujícím odporného upíra a jeho novou oběť. Škoda, že se ta žena bála ozvat znovu.
V Plzni život pokračuje trochu smolně. Před nějakou dobou jsem si v mysli vytvořila takový čtyřlístek sympaťáků v cheeru. Bohužel, dá se říci, že jsem každý list musela z nějakého důvodu odtrhnout.
Jeden: nevyřčené odmítnutí. Nebo spíš vyřčené zvláštním způsobem. Druhý: má dlouhodobý vztah. Třetí: líbí se mu jiná. Čtvrtý: balí ho jiná. :-)
Těším se na první trénink tohoto roku. Nebo na první trénink, kdy nám přijdou nové pomůcky: zubátka (chrániče na zuby). Vzhledem k tomu, že je to věc na trénincích povinná, tak ty naše plastové úsměvy chci vidět :-D . Existují i návrhy, že by chrániče byly barevné (nejlépe modré), ale někteří tvrdí, že by nám to nepřidalo na showmanshipu (=příjemnému vystupování, úsměvu, nadšení).
Náš poslední maturitní ples v sezoně se blíží. Je to myslím 7-mý? Těším se, protože budu moci ukázat jedné dívce, zač je cheerleadingu loket!

Už je mi to jedno

30. září 2012 v 18:09 | RadunkaH2112
Ne, neříkej ano. Já ti nevěřím. A už ti nikdy neuvěřím.
I když ten papír podepíšeš, i když to všechno odsouhlasíš já už nikdy nebudu tvá.
Najdi si jinou oběť, já už tuhle profesi neberu. Nechci být tou, co si to nechá líbit.
Nejsi můj přítel, a ani já nejsem tvá přítelkyně. Nikdy jsem jí nebyla.
Jen málo lidí dokáže to, co jsi dokázal ty. Tolik špatných věcí provést tak blízkým lidem.
Nepřesvědčuj mě, když to podepíšeš, stejně se nic nezlepší. Ty mě nikdy nepustíš ze svých spárů.

Ty upíre.

Změním to. Změním všechno kolem sebe, abych se tě zbavila. A už nikdy mě nezískáš.
Kola se otáčí. Ty víš, kam jedu a víš, že je to schválně daleko od tebe.
Ty - už nikdy. Jsi mi lhostejný. Je mi to jedno.
I když jsi ten papír podepsal, i tak se všechno změní. Právě teď.
Žiju jinak a je to tak dobře. Já dýchám. Můžu se hýbat.
Je o slastný pocit, po tak dlouhé době dělat pro mě zapovězené věci.

Zapovězené tebou. Už je mi to jedno. Ty jsi mi jedno.

Jedno a to samé. Mám cítit vinu za to, co cítíš?
Nikdy. Někdy. Vždy. Pořád. Já už se netrápím, víš?
Sebe už se na to nemusím ptát.
Já jsem. Žiju, dýchám, cheeruji, chodím do školy.
Jsem v klidu, konečně. Čeho se bát?
Bohužel, i klid má temná zákoutí. A já musím přemýšlet.

Přemýšlet v klidu.

Znovu a znovu. Neudělala jsem chybu?
Ne, určitě ne, nejsem s tebou, tak je to správné.
I tak si na tebe občas vzpomenu.
Ale radši myslím na lepší členy mé rodiny.
I můj strýc je oproti tobě andílek.
On na mě visel,
ty jsi mě dusil,
ale on nikdy to co ty nezkusil.

Slýchám o tobě. Ale je mi to jedno. Jen jednou mě zpráva o tobě zastihne nepřipravenou. Kdo by čekal, že v nevinném mailu od sestřenky bude psáno o tobě?

Já tedy ne. Ale to už je jedno. Už jsem ty řádky přečetla.
Už zase jsem od tebe schytala emocionální ránu.
Trápíš mě, i když to nejsi ty. Natolik hrozný jsi.

Sestřenka píše, že jsi si nalezl novou oběť hm?
Nejradši bych za ní zašla a pověděla jí, co jsi udělal mě a co se stane s ní.
Upír nerozlišuje, zda dcera, či přítelkyně, sežere obě dvě úplně stejně.
Ty sám to nevidíš a asi nikdy neuvidíš, já se snažit nebudu.
Už 6 měsíců s tebou nemluvím. A když sis našel další, které budeš pít krev, tak už se to nezmění.

Jsi mi jedno. Ale tímhle článkem dokazuji, že ne. A proč ne? Jsi můj otec.
Ale už jen po formální stránce.
Je mi to jedno, ale jedno mi to není. Jak by mohlo?
Je mi jedno, kdo jsi - to už moc dobře vím. Taky vím, že až nebudeš mít koho vysát, vrátíš se.
Do té doby je mi to jedno.

Tudíž, že mi to jedno není.

Ehm...

25. června 2012 v 8:32 | RadunkaH21112
Ahoj,
tohle moc dlouhý článek nebude. Bude jen zkrácenou verzí toho, co se stalo. Před několika měsíci jsem změnila život od základů. Jiná škola, jiné kroužky, jiný domov, jiné město, jiní lidé. Někteří dobří- jako např.: Claire (http://lisachappell-fansite.blog.cz/). Se spoutou věcí jsem musela přestat. Ale například v cheerleadingu jsem se, myslím, dostala dál. Jedna z těchto tváří jsem já. I na videích mě uvidíte. S blogem je to náročné. Čekám od něj to, co bych od něj čekat neměla. Komentáře, slávu- tu divnou pomíjivou věc. Proto si myslím, že nemá cenu přispívat tak často. Co si o tom myslíte vy?
Závěrem tohoto článku:
Kdo chcete zkusit něco fajn, zkuste sportovní cheerleading. Nebo břišní tance nebo zpěv nebo divadlo :-). Asi je to jedno. Já jsem se v tom prostě našla. Je to asi článek o všem a ničem zároveň. Kvůli téhle směsici jsem tak dlouho nepsala. Myšlenky se mi rozvířily a já čekám až se usadí jako zbytky čaje, co jsem večer nedopila. A už zase píšu o blbostech.

Všechno bude asi hodně dlouho trvat...


(hodně stará fotka)

Hezkého Silvestra!

31. prosince 2011 v 21:10 | Radunka
V novém roce vám přeji mnoho štěstí, zdraví a splněných přání.


Seriály a život- 1. část

31. prosince 2011 v 13:31 | Radunka
No, nevím jestli někdo bude tento článek číst, ale stejně ho sem dám.

Co Vánoce, ale jmelí!

27. prosince 2011 v 11:11 | Radunka
Víte co s letos urodilo jmelí? Strašně, v korunách stromů to vypadá jako nějaká orlí hnízda. A víte, že jmelí je cizopasník?

Zase po dlouhé době

27. prosince 2011 v 10:29 | Radunka
Ahoj,
omlouvám se, že píšu po tak dlouhé době, ale chyběla mi inspirace. A čas. A chuť. No prostě teď nemám náladu na psaní. Navíc já, jako milý antitalent na sporty se kvůli roztleskávačkám musím naučit provaz. Moje oblíbená blogerka Bubblegum uspořádala soutěž- hororová povídka či básen, 1-10 normostran, vyhlášení do dneška. No trochu se to protáhlo, ale nevadí :-)
Tak kdo by chtěl, může si jí přečíst v celém článku.

Otázka

29. listopadu 2011 v 8:00 | Radunka
Ahoj, malinká otázka pro vás.

Soukromá dramata na nesoukromé škole ve třídě osmé- část druhá

17. listopadu 2011 v 11:57 | Radunka
Aleluja, Aleluja

Ahoj

15. listopadu 2011 v 19:42 | Radunka
Ahoj, jak vidíte na mém blogu téměř nepřibývají články. Omlouvám se. Mám hodně nabitý program. Jednou už jsem o něm psala v tomto článku. Do tohohle všeho doučuju tři kamarádky, pořádám soutěž pro druhou A i B, pro páťáky a vypadá to, že na mě padne i organizování přespání ve škole. O víkendech jezdím k mamce a o hodinách píšu povídku (momentálně mám hodně dalších kapitol, ale nemám kdy je přepsat do počítače). Celkově jsem velmi unavená a připravuji se na soutěž 4.12. - budu vstáva okolo čtvrté hodiny ranní, koncert 8.12. soutěže pro školu cca 20.12. přespání 15.12., dobročinnou akci "Stonožka" 17.12. atd... K tomu řeknu jen jedno: Dobrou! O prodlouženém víkendu se pokusím přidat povídku nebo něco jiného.

Jestli by vás to zajímalo a rádi kreslíte, můžete si přečíst ukázku mojí práce na téma "Popis uměleckého díla" a zkusit nakreslit a poslat mi, jak si toto dílo představujete. Nechci aby bylo stejné jako obraz, ale aby vyjadřovalo, co si pod mým popisem představujete. Výtvory posílejte na Radunka@seznam.cz

Soukromá dramata na nesoukromé škole ve třídě osmé- první část

4. října 2011 v 21:22 | Radunka
Dnes bych ráda uveřejnila svou první povídku. Tak tady jí máte.

Nabitý program

25. září 2011 v 15:13 | Radunka
Ahoj,

Břišní tance

22. září 2011 v 19:37 | Radunka
Sice chodím na břišní tance teprve 2. rok, ale moc mě to baví. Myslím, že každého to bude bavit.


Je to můj zmatek, neberte mi ho!

14. září 2011 v 21:12 | Radunka
Tak abyste to celé pochopili, vrátím se trošku v čase.

Tábor

9. srpna 2011 v 12:02 | Radunka
Takže od 1. do 15. na táboře, teď 15 v Bulharsku (nedávno jsem přiletěla ze slunného Primorska). Zatím se mi prázdniny vydařily až na nynější nesrovnalosti, ale to není pro blog důležité.

Rozhovor se mnou

19. července 2011 v 9:37 | Radunka
Ahoj, už v několika článcích jsem vám psala, že jestli se chcete RadunkyH2112- mě na něco zeptat, napište na mail nebo do komentáře. Zde se pak vaše otázky a mé odpovědi budou objevovat :-)

Comeback!!!

16. července 2011 v 12:57 | Radunka
ANO, už jsem se vrátila z tábora!!!

Tábor

30. června 2011 v 21:51 | Radunka
Takže, zítra odjíždím na tábor. Podrobnosti v celém článku.

Úvaha

21. června 2011 v 18:38 | Radunka
Já...

Den Meliny Mercouri- nejlepší akce co znám

19. června 2011 v 10:22 | Radunka
Ahoj, včera se už podruhé konala podle mě nejlepší kulturní akce všech dob- den Meliny Mercouri. Tak se podíváme, co to vlastně je.
 
 

Reklama

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥   ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥